Staří Egypťané nazývali svou vlast Kemet, neboli "černá zem". Rozlišovali ji takto od okolní pouště, kterou nazývali Dešeret, "červená zem". Sami se nazývali remet- en- kemet, "lidem černé země".
Černá zem představovala úrodné bahno, které každoročně v době záplav přinášel Nil.
Řeka Nil vzniká soutokem dvou řek. V Súdánu, nedaleko Chartumu se setkává Bílý Nil s Modrým Nilem. Bílý Nil vytéká z velkých jezer (Viktoriino jezero, Edwardovo jezero, Jiřího jezero). Modrý Nil s řekou Atbarou vytéká z Etiopských hor, a jeho tok je rozvodňován monzunovými dešti.
Po cca šesti tisíci kilometrech se Nil začíná rozšiřovat do vějířového tvaru a rozděluje se do několika menších proudů. Řekové nazývali tuto formaci delta. Tvar řeky na tomto místě se podobal tvaru čtvrtého písmena v řecké abecedě.
Na východ od Nilu se rozprostírá Arabská poušť, která je hornatá. Táhne se k Rudému moři. Západní poušť se nazývá Libyjská pušť. Narozdíl od hornaté východní, je písčitá. V Libyjské poušti se také nachází několik větších oáz (Dachla, Charga, Baharíja, Farafra, Síwa).
V dávných dobách měl Egypt vlhčí klima. Býval rozsáhlou savanou na níž se pásli buvoli, gazely, sloni a zebry. Každoroční záplavy vytvořily množství jezírek, tůní a močálů. Na techto územích žili krokodýli a hroši, spolu s množstvím ptáků a ryb.
Kolem roku 5000 př. n. l. se začalo podnebí stávat sušším, tak jak je známe z dnešních dnů.
Autor: Michal Houska
Zdroje: