Cestopis


Edfu - dopoledne

10. Den. 29. Únor 2004


6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Přes noc plujeme do Edfu, kde se po ranním probuzení také nacházíme. Jako první na programu máme naplánovanou návštěvu ve zdejším chrámu. Nachází se ale vcelku daleko od Nilu, využíváme proto kočárů s koňmi. Desítky kočárů motajících se po nábřeží v neuvěřitelném chaosu a opravdu hlasitém dohadování jejich vozků, působí exoticky. Chvilku jsme se prodírali davy lidí, kteří sháněli svůj kočár. My čekali a po chvíli jsme jeden ukořistili spolu s jinou dvojicí pro sebe. Sedli jsme si a chtěli vyrazit. Zuřivě se přihnal jiný chlapík na kočáru a začal se s naším vozkou dohadovat, asi o tom že ho předběhl a měli jsme být tudíž jeho zákazníci. Hádali se docela dlouho, až musel přijít policista, který na chaos dohlížel a odtrhnout je od sebe v jejich slovní přestřelce. Zůstali jsme v kočáru do kterého jsme nasedli poprvé, a vyjeli směrem k chrámu zasvěcenému bohu Horovi. Projíždíme vcelku plným městem a po deseti minutách jízdy jsme kousek od chrámu. Vysedáme a kočí samozřejmě jako ostatně celou cestu sem a později i nazpátek, po nás chce bakšiš. Kolem malého bazaru procházíme před zadní část chrámu.

Největší egyptský chrám

Zdejší chrám je jeden z nejzachovalejších v celém Egyptě a opravdu stojí za vidění. Prvně je obrovský a jak jsem psal také velice zachovalý hlavně se stropy. Dokonce má původní kamené podlahy. Na sloupech jsou ke shlédnutí krásné původní barvy, podobně jako v Kom Ombo.

Vstupní pylon Horova chrámu

Šikovné ruce dávných křesťanů

Jediné co je velká škoda je fakt, že v dávných dobách první křesťané, kteří tudy procházeli posekali výjevy na zdech chrámu. Zdaleka ne všechny, ale část utrpěla pod jejich "šikovnýma" rukama velké rány.

Smutné následky šikovných rukou

Uvnitř chrámu, který je naprosto fascinující, je plno různých chodeb a místností. Ty jsou osvětlovány průhledy u stropů, takže slunce krásně svítí na starobylé zdi, což je krásný zážitek.

Čas se krátí

Je pomalu čas vydat se zpět. Užíváme si ještě pohledy z různých úhlů na tento krásný zachovalý chrám z venku. Znovu nasedáme před chrámem, (kupodivu do toho samého kočáru co předtím) a vracíme se s cinkotem příznačným pro všechny egyptské kočáry na loď. Kočáry jsou ověšeny různými lesklými cinkrlátky a přívěšky všeho druhu. Mají dokonce každý svou značku jako auta. Také jsou jeden jako druhý černé barvy. Připadáte si pak jako když vás vezou na hřbitov. Na lodi si dáváme oběd a odplouváme směrem k Esně. Zvídavě koukáme na střeše lodi na okolní život kolem břehů Nilu a jako mnohokrát předtím se naskýtá velké množství zajímavých vizuálních vjemů.

...Se třtinou na Nilu

V úseku mezi Edfu a Esnou se touto dobou sklízela cukrová třtina. Je zde proto vidět plno lidí jak svou úrodu přepravují kamsi na prodej na oslících pouze v žocích, nebo na povozech tažených koňmi. Dále na loďkách, které se sotva drží nad vodou a na velkých lodích naložených k prasknutí. V tomto úseku je Nil neobyčejně široký, připomíná menší jezero. Například Vltava by se do něj vešla několikrát našířku. Má několik set metrů možná i více.

Mohutný Nil v plné síle

Esna - odpoledne

Míjíme spousty vesniček a menších měst, které leží mezi životadárnými vodami Nilu a vyprahlou pouští. Okolo nás plují krásné feluky s jejich vysokými bílými plachtami.

Okolí nilského břehu

Po několika hodinách klidné plavby vplouváme do přístavu v Esně. Těšíme se na návštěvu města a bez okolků se tam vypravujeme. Kousek od přístavu je menší bazar, zato asi s nejaktivnějšími prodavači, které jsme v Egyptě potkali. Nacházejí se na dlouhé ulici, zastřešené pruhy látek a dřevěnými prkny. Na bazaru je díky tomu pěkné přítmý.

Bazar v Esně, je skrytý pruhy látek před žárem slunce

Utopený chrám

U konce bazaru se nachází chrám zvláštně utopený pod úrovní okolního terénu. Z boku tedy kouká jen pár metrů jeho stropů. Je to způsobeno hromaděním okolního odpadu od lidí a bahnem z Nilu za stovky let. Je to ale velice zajímavé stát na ulici a dívat se na chrám zeshora. Jako jediná stavba stojí téměř pod povrchem terénu.

Egypťané na chrám koukali zpříma

Nepálené cihly a šikmá věž v Pisse

Vedle chrámu mají menší stanoviště pod dřevěným přístřeškem policisté a jelikož zdejší město vypadá jako nejchudší ze všech námi navštívených lokalit, zeptali jsme se, jestli smíme pokračovat za závoru oddělující cestu za chrámem od běžné ulice. Dostali jsme povolení. Vydáváme se do míst nevábně vonících a opravdu drsně špinavých. Okolní domy byly většinou z nepálených cihel. Každý z baráků trochu ubýhal do strany, takže město působí zvláštně, jako když mají každou chvíli spadnout na bok. Něco jako šikmá věž v Pisse. S tím rozdílem, že zde takhle vypadá téměř každá budova. Cesta za závorou už nebyla z asfaltu, jen ušlapaná hlína. Prošli jsme takovýchto uliček několik a vrátili jsme se zpět nečekaně oklikou zezadu na trh.

Špinavá ulice je v Esně běžná

Vracíme se na nábřeží kde se dále jdeme podívat po okolních zajímavostech. Je jich zde dost. Zajímavé barevné budovy, oslíci pasoucí se všude možně i na smetišti, kočky koukající na nás z oken a několik lidí zvoucích nás na posezení v místních kavárnách a obchůdcích.

Ulice kousek od chrámu

Úhoří schody

Dostáváme chuť podívat se do chrámu a jdeme zakoupit lístky na nábřeží do dřevěné budky. S lístky v ruce znovu procházíme bazarem a jdeme po kovových a nejkluzčích schodech na světě k chrámu. Já je spíš málem sjel. Uvnitř je velké množství sloupů podpírajících stropy o kterých mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsou nejhezčí ze všech co jsme v Egyptě viděli. Nejsou vůbec poničené. Jsou téměř celé až k vrcholkům barevné s nádhernými a sytými barvami. Také je každý sloup velice hustě pokrytý hieroglyfy.

Mohutné a krásné sloupy

Okolní chrámové zdi také v ničem nezaostávají. Zdobí je krásně tesané příběhy Egypta. Hlavy sloupů mají nádherné velmi různorodé motivy znovu velice zachovalé. Zdejší chrám není sice moc velký, ale motivy na sloupech s jejich zachovalými barvami a jako celek působí velice krásným dojmem.

Egyptský kovboj

Z chrámu se znovu vydáváme za závoru do okolních ulic a tentokrát nás samovolně doprovází "asi" policista ( měl pistoli za pasem ) v civilu. Chystáme se, že zajdeme do uliček vzdálenějších než předtím, ale tak daleko nás už nepouští. Vede nás sám a ukazuje nám např. schovaný Koptský klášter. O kus dále dům uvnitř něhož se cosi vyrábí. Zve nás dovnitř, ale je tam tma jak ďas a vypadá to uvnitř zvláštně. Raději tedy odmítáme a jdeme dál. On v něm ale mizí a my jdeme již jen s jedním místním chlapcem, který se nás chytil před chvílí.

Půlka osla jako důkaz

Vede nás dál přes různé uličky a zničeho nic kousek před námi, přistává pár litrů vody ještě s něčím, asi odpad z kuchyně vylitý z okna. Celkově jsou ulice kolem strašně špinavé a zdá se, že vše se lije z oken na cestu. Po chvíli vcházíme na jiný bazar než ten turistický před chrámem. Podle zboží zde nakupují spíše pouze místní. Třeba půlka osla i s ocasem vysící na háku, jsou toho důkazem. Za bazarem už se napojujeme na cestu k chrámu a na naše známá místa. Klučina kupodivu s námi dále nejde a dokonce nějak ani netouží po bakšiši. My z toho všeho dostáváme žízeň a jdeme si koupit k chlapíkovi, který je na začátku trhu, pití. Obchodník se nás ptá odkud jsme, odpovídáme že z Čech. Říká " jo Čechy, odtud je Pavel Nedvěd, že?", říkáme mu že ano a po kratší řeči odcházíme pryč.

Příjemný obchodník

Opodál potkáváme lidi z naší skupiny, kteří si v obchůdku kupují tkané deky. Zkoušíme se po obchůdku také porozhlédnout a padá nám do oka socha boha Hora. Chce za ní ale 250 EL., což je fakt hrozná palba. Nějak se mi nechtělo smlouvat asi jsem čekal na doporučení ty dobré ceny. Při odchodu dal sošku rovnou za 30 EL. To je cena opravdu výborná hned jsme si ji vzali. Mezitím nám všem uvařil čaje a přinesl stolek se židlemi, takže jsme k tomu měli i menší pohoštění. Čaj měl dobrý ( dávají k němu zvlášť cukr ) ovšem silný jako ďas.

Menší čajové pohoštění

Na naše doporučení si lidé se kterými jsme si dali čaj, také odebrali do okolních uliček prozkoumat okolí. Když jsme je ale později potkali, říkali že je nikam moc nepustili. My jsme mezitím šli na loď odpočívat na horní palubu a pozorovat mumraj na nábřeží a ve městě.

Nábřeží v Esně zahalené do tmy

Na talíři jen kůstky

Zde až do setmění odpočíváme a na večeři nás čeká malé překvapení, v podobě pečených holoubátek. Dal jsem si jedno na ochutnávku a je vcelku dobré, něco mezi kachnou a kuřetem. Bohužel na nich není moc masa, jen samé kůstky. Katce pořád nebylo nejlépe, proto holoubě neochutnala. Po večeři šplháme znovu na střechu lodi čekáme na průjezd na druhou stranu mostu. Místní část Nilu je přehrazená mostem, ten se v levé části odklápí a umožňuje projet lodím na druhou stranu. Před devátou hodinou večerní se dostáváme na řadu jako jedni z prvních. ( V pořadí na obou stranách čekalo +- 40 lodí ). Most se v levé části odpojil od silnice a ladným obloukem se otočil stranou. Poté lodě začaly proplouvat.

Motorizovaní prodejci

Úspěšně po pár minutách projíždíme úzkou mezerou a kotvíme opodál u břehu. Po chvíli k lodi přijíždí na motorce dva Egypťané s obřími ranci na zádech a sesedají. V rancích mají uschováno zboží k velice vtipnému prodeji. Na loď samozřejmě nesměli, tedy začali jednotlivé kousky různých oblečení, šátků a všeho možného házet zabalené do igelitových tašek na střechu lodi. Loď je poměrně vysoká, oni stáli kousek od břehu a tak to byla zábava koukat jak se jim daří. Občas se strefili přímo k nám, občas zboží spadlo do bazénu na palubě lodi. Někdy dokonce odražené od lodi skončilo ve vodách Nilu. Pak pro něj museli s klackem v ruce a vyhrnutým kaftanem nad kolena lézt. Po deseti minutách zajímavého obchodování přijel policista a prodavači museli opustit své pozice. Po tomto zajímavém výkonu, už ale jdeme do své kajuty spát.

11.den - Luxor | Nahoru

6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "http://www.exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Autor: Michal Houska


Menu


TOPlist