Cestopis


Luxor

11. Den. 1. Březen 2004


6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Druhý den ráno se jdeme na horní palubu podívat kde kotvíme. Vidíme, že přes noc jsme dopluli do Luxoru jak bylo naplánováno. Prohlížíme si město, a jako první si Katka všímá ve veliké dálce na opačné straně Nilu než kotvíme, lehce v mlze zahaleného chrámu královny Hatšepsovet.

Chvíli po rozbřesku v Luxoru

Memnonovy kolosy

A to je teprve počátek toho co nás v městě Luxor čekalo. Dnešní ráno byl pro nás poslední den na lodi a tak nám nosiči odnášejí kufry k busu, který na nás čeká před lodí. Z přístaviště odjíždíme jako první k Memnonovým kolosům. Přes Luxor jedeme čtvrt hodiny a stojíme před krásnými obrovskými sochami, stojícími kousek od okolní silnice. Dnes zde stojí pouze dvě sochy, ale v dávných dobách se za nimi nacházel veliký chrám ze kterého bohužel nezbylo absolutně nic. Chrám býval celý z cihel a proto se na rozdíl od soch nedochoval.

Podpis římského císaře

Kolosy jsou vcelku dost poškozené, ale podpisy známých cestovatelů, starých Římanů, Řeků a dokonce císaře Hadriána, jsou pořád krásně čitelné.

Dříve stály před chrámem. Dnes stojí před prázdnotou

Od kolosů pokračujeme k chrámu královny Hatšepsovet. Po cestě projíždíme kolem velkého množství různobarevných baráčků, ve kterých sídlí potomci stavitelů hrobek v Údolí králů. Dokonce se zde dají pořád najít archeologické nálezy a tak lidé zde bydlící samozřejmě nechtějí odejít. (Stát chce pozemky pro sebe.) Platí tedy údajně zákon: komu dům spadne, nesmí již na jeho místě znovu začít stavět a pozemek připadá státu.

Zde bydleli dávní stavitelé hrobek

Chrám královny Hatšepsovet

Smutný den roku 1997

Po pár minutách se dostáváme k chrámu a zastavujeme na parkovišti vzdáleném cca 500 metrů. O parkovišti píši záměrně z jednoho důvodu. V roce 1997 se zde odehrál teroristický útok na autobus plný turistů. Brzy zrána sem dorazili teroristé, kteří jak se později zjistilo, tři dny předem nejedli a měli v krvi zbytky po drogách. Zastřelili hlídače chrámu a čekali na první bus s turisty. S příjezdem prvního autobusu se vrhli na lidi uvnitř a bezmilosti všechny kromě řidiče postříleli. Poté po řidiči chtěli aby je odvezl do chrámového komplexu Karnak. Touto dobou tam také začínali jezdit turisté a chystali se jim udělat to samé co zde. Řidič byl ovšem tak duchapřítomný a vezl je oklikou kde si na ně počíhali místní obyvatelé. Ti uslyšeli vzdálenou střelbu a mezitím se připravili a zastavili projíždějící autobus. Při následné přestřelce zastřelili všechny teroristy.

Jako pěst na oko

Od parkoviště vede cesta přímo k chrámu, ale asi pro turisty kteří by nezvládli několik metrů ujít pěšky zde nějaký podnikavec nechal udělat vláčky na úrovni Disneylandu. ( Spíš horší ) Vláčky vás dovezou přímo pod chrám. Nemusím snad ani psát, že to zde působí jako pěst na oko a vůbec by to na takovýchto starobylých místech nemělo být. Mimochodem se lokotka samozřejmě platí. Malá zajímavost: lidí je hodně, všichni se do vozítek nevejdou a jelikož jsem nastupoval poslední, místo na mně nezbylo. Vlezl jsem si pouze na bok vozítka a držel se za střechu. Po chvilce mě to přestalo bavit. Seskočil jsem za jízdy a vydal se po svých. Šel jsem lehce svižně a dorazil jsem stejně jako lidičky co se vezli. :-)

Impozantní výhled

Pro plno lidí je chrám zajímavý tím že vypadá téměř stejně jako v době svého vzniku. (Není téměř poškozený, také nedávno proběhla rekonstrukce.) Já bohužel moc unesený nebyl. V žádném případě neříkám že se mi nelíbil, ale s klasickou staroegyptskou architekturou nemá téměř nic společného.

Část chrámu zasahuje i do skály

Skládá se ze tří teras spojených vzestupnými cestami a část se nachází vtesaná uvnitř skály na kterou je napojen. Po vyjití na úplný vrchol se vám ovšem naskytne impozantní výhled na chrám pod sebou a na Luxor, vzdálený několik kilometrů spolu s pouští ve veliké dálce. Viděli jsme také plno balonů, které zde létaly nad městem. Někde jsem četl, že se na nich dělají přelety pouští. Pro lehce odvážnější zájemce, (to budeme příště my) se dá jít po okolních vysokých skalách třeba na oslíku do Údolí Králů. Je to zhruba půldenní cesta.

Z chrámu uvidíte jako Bystrozraký

Alabastrová dílna (prodejní galerie)

Od chrámu královny Hatšepsovet vyrážíme do Alabastrové dílny (spíše prodejní galerie) kde nám ukážou jak se dělají výrobky z alabastru. Nejpodstatnější zjištění je fakt, že lesklý alabastr je dělaný strojově a je levnější. Hůře vypadající matný, se dělá hand made a je podstatně dražší.

Který se Vám víc líbí ?

Jdeme dovnitř prodejny kde jsou stovky sošek a všeho možného z různých materiálů, nejen z alabastru. Obzvláště hezké jsou vázy z alabastru nasvícené zevnitř žárovkou, kde vynikne kresba kamene při prosvícení. Nám se líbí sošky z pryskyřice, ale jsou dost drahé. Nic si zde nekupujeme.

Váza plná lávy

Drsné konkurenční prostředí

Před prodejnou se na zemi povalovaly hromady štěpků alabastru, Kačka si dva různobarevné kousky zvedla a uzmula. Po chvilce přišel chlapík, který když viděl, že si někdo chtěl vzít už žádal bakšiš. O chvíli později přišli od okolních stavení místní chlapci a začali prodávat obdobné věci co měli uvnitř za mnohonásobně nižší ceny. Konkurence se samozřejmě nelíbila prodavačům z obchodu a začali je odhánět. Mládež měla ovšem výdrž a nakonec došlo i na tvrdší praktiky. Vyhánění mladší konkurence v podobě házení kamenů.

Místní egyptská mládež

Údolí králů

Od alabastrového obchůdku míříme k Údolí Králů. Silnice vedoucí k údolí, se klikatí mezi vysokými skálami a končí na parkovišti.

Silnice vedoucí k Údolí králů

Stejně jako u chrámu královny Hatšepsovet i zde jezdí " Disney" vláčky. Samotné hrobky jsou vzdáleny od parkoviště ještě zhruba 300 metrů do kopce po asfaltce. Tentokrát vláček také využívám, ani není jiná možnost (nenechám se přejet). Cesta zde moc široká není.

67 hrobek, mnoho cestiček a ještě více důvodů navštívit je

Ocitáme se před vstupem po zdánlivě prvním pohledu nic nenabízejícího Údolí Králů, ve kterém se nachází 67 hrobek. Pod názvem údolí, si člověk nejspíš vybaví klasické údolí, něco dole. V tomto případě je údolí spíše nahoře, téměř nejvýše položeno z okolních skal a kopců. Vedou skrz něj cestičky kolem kterých jsou dřevěné šipky ukazující směr cest k jednotlivým hrobkám. Hrobky jsou tunely kde se obvykle u konce nacházejí sarkofágy. Tyto sarkofágy jsou desítky metrů od vchodu. Tunel k sargofágu se vine nepravidelnou cestou, různě klikatou s okolními občasnými výklenky ve zdech. Zdi jsou, a to je to největší lákadlo hrobek, naprosto fantasticky malované a hlavně dochované. Barvy i samotné malby v námi navštívených hrobkách, byly téměř všude a i přes své stáří neuvěřitelně syté a neporušené. Malby představují všemožné výjevy z egyptského života, různá panovníkova vítězství, posmrtný život a jeho poslední soud. Opravdová balada pro oči.

Cestičky se v horách klikatí jako hadi

Nebojte se, Údolí králů Vás nezklame

Pokud pojedete do Egypta nebojte se nechat výlet do Údolí Králů jako poslední a zaručuji, že výzdoba hrobek na Vás udělá opravdu silný dojem. Po určitých náznacích barev, které uvidíte např. v chrámech v Edfu, Esně, Kom Ombo, je zdejší zážitek úžasný. Po námi prošlých čtyřech hrobkách se pomalu vydáváme na parkoviště. Také při odchodu vidíme pracovat skupinu archeologů spolu s pomáhajícími egypťany na nějaké vykopávce.

Oběd u Nilu

Od Údolí králů jedeme na oběd dolů k Nilu. Restaurace je ale na druhé straně řeky. Sedáme do loděk s poněkud zvláštním pouťovým designem a vyplouváme na protější břeh.

Hudební kapitán

"Poněkud zvláštní design" tvoří kovový spodek lodi, spolu s kovovou stříškou zakrývající nebe. Ovšem hlavní tuning spočívá v různobarevných fáborcích třepetajících se kolem celé lodi. Kapitán v mžiku po vyplutí pouští na "plné pecky" místní arabské hity z centimetrových drnčících repráčků, důmyslně schovaných pod střechou. Po chvíli shodou okolností plujeme kolem lodi Orchestra na které jsme byli několik předchozích dnů ubytováni.

Někteří odchází téměř bez nohou

Druhá loďka plující souběžně s námi na které se nachází druhá část naší skupiny nás předhání a dojíždí k břehu první. Po chvilce přirážíme i my a chybí tak dvě vteřiny a pár lidí jede domů bez spodních částí končetin. Podobně jako na Giftunu při šnorchlování, i zde kapitán ťuká do druhé lodi při kotvení.

Pouťová loďka si razí cestu

Od loděk jdeme nahoru, kde nás čeká v restauraci oběd.

Chrámový komplex Karnak v Luxoru

Po nasycení jedeme busíkem ( autobus loďky nepřevezly, musel Nil poctivě objet :-) skrz město Luxor, do chrámového komplexu Karnak. Znovu vysedáme na parkovišti a vydáváme se vstříc největšímu uskupení chrámů celého Egypta. První nás vítá alej sfing s beraními hlavami po obou stranách cesty.

Vstup do tajuplných končin Karnaku

Dále po projití prvním pylonem vcházíme na první rozsáhlé nádvoří. Zde se nachází velké množství z dnešního pohledu lehce neuspořádaných soch, sloupů a vchodů do postranních částí chrámu.

První nádvoří

Fantastická hypostylová hala

Různých výklenků, postranních cest a místností je zde opravdu spousta. Bohužel jsou karnacké chrámy z větší či menší části poškozené, takže to působí lehounce zmateným dojmem. Za posledními zdmi pokud se dáte do stran od hlavní cesty procházející všemi chrámy až k posvátnému jezeru, se dají dokonce najít probíhající vykopávky nebo různé opravy. Pokud se držíme hlavní cesty, o kus dále najdeme asi největší lákadlo. Velká hypostylová hala se 134 sloupy o šestnácti řadách. Sloupy jsou vysoké 24 metrů a sloužily jako podpěra dnes už nedochované kamenné střechy. I dnes se dá po stranách ve výšce zahlédnout zbytky mřížovaných kamenných oken, kterými sem v dřívějších dobách svítilo slunce. Pořád se ale dochovalo vcelku velké množství velikých kamenných překladů na vrcholech sloupů. Sloupy jsou nádherné nejen svou velikostí, ale i tvarem a především svými hlavicemi, které je ve výšce zakončují.

Ohromující mohutnost a krása sloupů

Spousta věcí k prohlédnutí

Kousek za hypostylovou halou se nachází dva krásné obelisky, rozrážející svou jehlanovitou špičkou oblohu.

V Egyptě zbylo pouze několik obelisků

Nemá asi cenu popisovat obrovské množství dalších kaplí, menších chrámů, sloupů, síní, místností a dalších věcí, které následují cestou k posvátnému jezeru jež se nachází na běžném turistickém konci okruhu.

Posvátné karnacké jezero

Tento úsek obtáčející se kolem posvátného jezera ( u kterého stojí oblíbený veliký kamenný skarab ) se nazývá Amonnův okrsek. Po levé straně Amonnova okrsku (to je ten největší, kde jsme se doteď nacházeli) se rozkládá trochu stranou okrsek Montu. A stejně tak po pravé straně se cestou dostanete do trochu vzdáleného okrsku Mut.

Zajímavá kniha

Návštěva chrámů v Karnaku stavěných a přestavovaných po 2000 let se nám velice libila. Kdo si také bude chtít zakoupit knihu s fotografiemi dnešních egyptských památek přes které se překládají folie s obrázky jak to vypadalo za starého Egypta, má možnost zde u posvátného jezera. Ovšem stejně jako my tak každý bude mít smůlu, pokud bude u obchodníka chtít uspět se smlouváním. Jak nám řekl prodavač, je zaměstnancem státu tudíž ceny jsou pevně dané bez jakéhokoliv smlouvání. Později se ještě dá tato zajímavá kniha zakoupit trochu levněji na letišti v Hughadě. Cena je kolem 350 kč.

Luxorský chrám

Od komplexu karnackých chrámů jedeme městem Luxor, k luxorskému chrámu.

Trochu zde zahlodal zub času, ale pořád je co obdivovat

260 metrů dlouhý chrám byl úzce spjatý s Amonovým chrámem v Karnaku. Jednou ročně se v době mezi druhým a třetím měsícem záplav Nilu, odehrávala dlouhá náboženská slavnost "Opet", při které obraz boha Amona ze svého karnackého chrámu navštívil na lodích zdejší Pet-Reseit, jak se chrám nazýval. Po pravé straně vidíme impozantní sochy Ramesse 2. Před pylonem také stojí jeden z původních dvou obelisků. Druhý se odvezl v první polovině 19. století do Paříže, na Place de la Concorde.

Ramesse II.
Obelisk z červené žuly

Islámská mešita na zdech chrámu

Mezi sochami se nachází cesta do zdí luxorského chrámu na první nádvoří Ramesse 2. Zde najdeme zajímavou malou islámskou mešitu, postavenou ve 13. století n.l., přímo na zdech chrámu.

Islámská mešita na zdech bývalého egyptského chrámu, zvláštní...

Dále je nádvoří obklopeno po všech svých stranách velkými sochami faraonů a množstvím sloupů. Cesta pokračuje dále napříč mohutným sloupovým až do procesní kolonády Amenhotepa 3., kde se na konci nachází hypostylová hala stejně jako v Karnaku, dnes již bez kamenných stropů.

V luxorském chrámu je velké množství různých sloupů

Čtyři místnosti

Dále chrám pokračuje do čtyř zastřešených místností. V nich se jako první nachází římská svatině. Poté následuje komnata zrození, zobrazující v reliéfech symbolické "božské zrození" Amenhotepa 3. Předposlední ze čtyř pokojů nechal vybudovat Alexandr Veliký, jako svatyni bárky. Poslední je svatyně samotného faraona Amenhotepa 3.

Bohužel si nepamatujeme co reliéf představuje

Vracíme se k východu, kde nás vítá alej sfing

Vracíme se skrz celý chrám k východu. Jako poslední námi viděná zajímavost je po levé straně od vstupu, desítky metrů dlouhá kamenná alej sfing po obou stranách cesty.

Alej sfing schovaná za alejí palem :-)

Po velmi zajímavé prohlídce luxorského chrámu se pomalu vydáváme k autobusu, který nás odváží ještě před zařazením do konvoje busů do Hurghady, k několika místním obchůdkům. Odjezd v 18.00.

Smutný obchodník a vonné tyčinky made in India

Zde jsme si zakoupili vodní dýmku s pomocí člověka znalého egyptského smlouvání, který očividně dýmky už v minulosti kupoval. Uměl je výborně usmlouvat. Příslušenství v podobě dvou vonných tabáků a uhlí za velice zajímavou cenu 40 EL. za vše. Dále jsme koupili pár papyrů, sošky bohyně Bastet a skaraba od egyptských chlapců pobíhajících po silnici. Poslední nákup byl u smutného chlapíka v krámku s čaji. Zakoupili jsme vonné citronové tyčinky Made in India :-). Byl to vcelku příjemný nákup ve smyslu opravdu dobrých cen a zajímavého smlouvání. Pak jsme se už nadobro vrátili k busu a zařadili se do čekající kolony.

Cesta do El-Gouny

Po 18.00 jsme vyrazili na cca 3,5 hodinovou cestu k pobřeží Rudého moře. Hotel, který byl naším cílem se jmenoval Movenpick El Gouna *****. Nacházel se asi 20 kilometrů od Hurghady. Při odjezdu z Luxoru jsme ještě vyděli po cestě mladého usmívajícího se současného prezidenta Muhammada Mubaraka. Byl na kraji silnice, na desítkách osvětlených tabulích :-).

El-Gouna

Po několika hodinách jízdy přijíždíme k našemu hotelu a jedeme vstupní bránou na jeho pozemek. Od příjezdu to bylo ještě přímo k recepci snad dobrých deset minut jízdy. (Byla tma a nedá se odhadnout, kde jsme se motali). Jako první po příjezdu jsme navštívili restauraci a navečeřeli se. Po jídle noční ubytování proběhlo úspěšně v pokoji 7118 do kterého jsme cestu sotva našli, vzhledem k rozlehlosti a vcelku i nepřehlédnosti areálu. Samé klikaté, ale pěkné cestičky nás nakonec před pokoj dovedli. Uložili jsme zavazadla mezitím přivezená k pokoji a šli spát.

12.den - El-Gouna | Nahoru

6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "http://www.exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Autor: Michal Houska


Menu


TOPlist