Cestopis


Káhira - dopolední průzkum

7. Den. 26. Únor 2004


6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Ranní políčka s ibisy

Druhý den se probouzíme do příjemného lehce zamlženého ( či smogového nelze poznat ) rána. Dnešní den máme dopoledne volno a vyrážíme na průzkum okolí. Hotel sídlí na zajímavém místě poblíž políček zavlažovaných vedlejším ramenem Nilu. Tato ramena slouží především k zavlažování políček, ale zároveň jsou používaná jako stoka i smetiště. Viděli jsme několikrát mrtvá zvířata ležící na břehu nad vodou. Rozhodně se do zdejší vody nedoporučuje dávat končetiny či si oplachovat obličej z důvodu bilhariozy. ( Červi kteří projdou pokožkou do těla a usadí se v játrech ). Pěšky míjíme množství políček v ranním oparu a prohlížíme si je. Jsou krásně upravená a čistá. Egypťané již pracují a sklízejí zelené pro zvířata. Mezi nimi si vykračují krásní bílí ibisi, kterých je v celém Egyptě hlavně na políčkách nepočítaně.

V ranní mlze

Bůvol má přednost

Najednou se proti nám na cestě objevuje stádo vodních bůvolů. Rychle jim uhýbáme z cesty aby si nás neodnesli na svých zahnutých rozích. Bůvoli odcházejí a my pokračujeme dále po silnici kde jezdí auta. Po krajnici chodí oslíci a koně s povozy.

Místní fešáci

Před námi vidíme starého muže s koštětem, jak zametá prach navátý z pouště ze silnice. Zahýbáme na most a vidíme místní ženy nesoucí na hlavě mísy s odpadem z kuchyně, které z mostu sypou rovnou do vod Nilu. Za mostem jsou menší budovy kde bydlí pravděpodobně lidé, kteří pracují na políčkách nacházejících se na protější straně řeky.

Prostě něčí barák...

Cirkusové triky za bakšiš

Občas na nás někdo pokřikuje ať jdeme za ním, někteří jen koukají a jiné vůbec nezajímáme. Dětem se ale líbíme a tak se nás několik místních dětí drží a snaží se z nás všemožnými cirkusovými triky vytáhnout bakšiš. Tentokrát jsme se zviklat nenechali a peníze nerozdali. Po nějaké době se vracíme před hotel s hlídkujícími vojáky. ( Ti hlídají v Egyptě úplně vše, každou banku, veřejnou instituci, muzea, památky a občas hotely ). Vracíme se do hotelu.

Veledlouhá cesta k bazénu a restauraci

Káhira - pyramidy v Gíze

V pokoji se chystáme na cestu k pyramidám. Vyrážíme po 12.00 hodině. Jedeme Káhirou a míjíme políčka nad nimiž jsou pečlivě upravované palmy. Baráky pod kterými není pevná cesta, pouze udusaná zem na které se válí mraky odpadků. V nepořádku si hrají děti spolu se psy. Běhají společně a dovádějí. Najednou v dálce za všemi těmi baráky vidíme pyramidy v oparu smogu. Jsou opravdu oproti okolí obrovské, ale během chvilky nám mizí z dohledu. Motáme se uličkami s obchůdky ve kterých se dá koupit téměř vše a jsme již kousek od nich.

Jeden z divů světa

Ano, už je vidíme. První, která se nám ukazuje je pyramida Chufevova. Základna 227,5 metrů × 227,5 metrů, výška 137 metrů, dříve 146,6 metrů. Je to opravdu krása. Ještě jí ale vidíme vzdálenou několik set metrů. Jako druhá vykukuje i Rachefova pyramida, ( o půl metru nižší než Chufevova ) ovšem i ta po chvíli mizí a my vjíždíme pod areál pyramid. Míří sem kromě nás mnoho jiných autobusů a tak chvíli čekáme na vjezd.

Po chvíli vjíždíme. Vystupujeme z autobusu a díváme se na tu nádheru. Na pyramidy staré 4500 let. První a největší z pyramid Chufevova, je bez vápencového obložení narozdíl od Rachefovy, ale zase je krásně čistá. Jako když ji někdo před naším příjezdem zametl.

Největší pyramida Egypta (Chufevova)

O půl metru nižší Rachefova pyramida má ještě vápenec na své špičce a je na něj opravdu překrásný pohled. Vápenec je vyleštěný, třpytí se a odráží se v něm slunce. Pyramida je oproti Chufevově zaprášená a má na sobě navátý písek z pouště. Působí tedy dojmem, že je víc poškozená byť jsou na tom zhruba stejně. A pokud se ptáte jestli vás pyramidy ohromí... Moje odpověď zní: zcela jistě. Nejen svou velikostí, historií, ale i jako celek. Je to nádherný dojem, stát pod světoznámými pyramidami. Jdeme zpět k autobusu a brousíme si zoubky na druhou Rachefovu pyramidu zblízka. Objíždíme ji a jdeme k ní. Pyramida je ve skutečnosti menší než Chufevova, ale je postavená výše na okolním terénu. Působí tedy větším dojmem. Zblízka je v zubech na kamenech vidět navátý písek z pouště. Nebo jestli se drolí z části i pyramida nevíme, ale pokrytá je vcelku dost. Ovšem vápencové obložení na vrcholu stavby je opravdu působivé.

Druhá největší pyramida Egypta (Rachefova)

Vedle nejvetší Chufevovy pyramidy se dá také navštívit muzeum s faraonovou solární bárkou, která měla odvézt jeho zesnulé tělo od balzamovačů do pyramidy. Bárka byla nalezena zasypaná kousek od pyramidy. Údajně se vedle prvního nálezu bárky nachází ještě druhý exemplář. Prozatím pohřbený v zemi. My jsme muzeum nenavštívili. Musíme si něco nechat i napříště. Kousek od muzea se solární lodí jsou tři malé pyramidy královen. Ty působí proti zachovalé mohutné Chufevově pyramidě opravdu minimalisticky. Ještě k tomu je dovoleno na ně šplhat a z části také díky tomu jsou opravdu v žalostném stavu.

Manželky faraonů také putovaly po smrti do svých hrobek

Vstupujeme do temné hrobky

Čas nás nemilosrdně tlačí. Jako další chceme také vidět třetí a nejmenší Menkaureovu pyramidu, do které se dá za 10 EL. vstupovat bez omezení. Přístupné jsou všechny, ale v ostatních je počet lidí omezen. Spěcháme k poslední nejmenší pyramidě. Rychle prcháme dokoupit lístky do Menkaureovy pyramidy. Lístky máme, ale ještě musíme dát záznamová zařízení do busu. Uvnitř se nesmí fotit ani natáčet.

V Gíze je Menkaureova pyramida nejmenší

Klopýtáme zpocení ke vchodu pyramidy kde dáváme hlídačům lístky a vstupujeme dovnitř. Od vchodu, který se nachází zhruba 10 metrů nad úrovní terénu cesta uvnitř pyramidy rychle a dlouho klesá dolů. Poměrně prudká cesta po níž sestupujeme skrčeni dolů je ze dřeva se zarážkami, aby jste nesklouzli. Je to docela zábava sejít ji bez úrazu. Pokud se ve zdraví dostanete dolů musíte se chvílemi krčit ještě více. Na stropě jsou totiž občas mohutné kamené překlady. Po projití rovné cesty se chodba dále stáčí vpravo a znovu kloužete kousek po prkenné šikmině. Zde se nachází různé výklenky ve zdech, které sloužily na pohřební zásoby. Dále občas nějaká místnost a jinak nic. I tak je to velice zajímavé když si člověk uvědomí jakou vrstvu kamene má nad hlavou. Uvnitř pyramidy by se také dalo čekat, že bude chládek. Opak je pravdou. Stejně jako v Údolí králů ve skalních hrobkách i zde je neskutečně vlhký vzduch z funících a zpocených lidí a příšerné horko spolu s přítmím. Není ale času nazbyt a tak si razíme zase cestu nahoru. Po několika minutách se ocitáme na čerstvém horkém vzduchu. Vyrážíme k vyhlídce na zdejší areál.

Pyramidy jako na dlani

Během chvíle jsme namístě vzdáleném 500 metrů a můžeme si pěkně v klidu vychutnat pohled na všechny pyramidy najednou, v pozadí s obrovským 20ti milionovým velkoměstem Káhirou.

Pyramidy s Káhirou, dokonalé

Starověký hlídač

Po vychutnání znovu nasedáme do busu a jedeme napříč areálem k sfinze. Úspěšně se protlačíme dravou dopravou pod sfingou a vysedáme. Sfinga se nachází několik set metrů pod prostřední Rachefovo pyramidou. Z části je pořád vidět vzestupná cesta, která kdysi spojovala chrám vedle sfingy s Rachefovou pyramidou. Kousek od chrámu sídlícího těsně vedle sfingy jsou vidět zbytky mastab. Kousek dále ve skále velké množství vytesaných hrobek. Ke sfinze se vchází přes chrám. Ten není v podstatě vůbec zdobený, má pouze čisté zdi. Ale zase jsme si poprvé krásně všimli, jak egyptští kameníci dokázali precizním způsobem otesávat kameny. Několikatunové bloky kamene, z nichž se chrám skládá jsou na sebe stavěné s úžasnou přesností. Jak známo nevložíte do spár mezi kameny ani vlas. Kolikrát chvilku hledáte, kdeže je vůbec spára mezi kameny vidět.

Kde ta spára je ?

Pokračujeme dále malým chrámem a jdeme cestou do kopečka a vylézáme několik metrů od sfingy. Kolos je vysoký 18 metrů a dlouhý 80 metrů. Nos sfinga pořád nemá, zato ale měla spravené končetiny u těla a ty jsou opravdu pěkné. Celkově je moc krásná, hlavně spolu s pohledem na všechny pyramidy, které se tyčí na kopci nad ní.

Dnes už sfinga jen spí

Papyrová Galerie

Opouštíme sfingu, hlídače prostřední pyramidy a jedeme do papyrové dílny, respektive prodejní galerie. Ta se nachází zhruba o kilometr dále. Projedeme pár ulic Gízy a stojíme v boční ulici kde sídlí. Ještě než se dozvím, že se uvnitř nesmí natáčet a fotit obojí udělám. V prodejně se prodává papyrus stejně jako např. na ulici či na bazaru. Zde ovšem máte ( snad ) záruku, že je papyrus pravý. Ale nejen papyrus také barvy, které nejsou umělé ani pouze strojově tištěné. Zakoupili jsme z obrovské nabídky papyrus známého egyptského klíče života, který má po stranách dvě kartuše. Do nich jsme si nechali napsat v podobě hieroglifů naše jména. Vše stálo zhruba 400 kč.

Parfumerie Palace

Vyrážíme o pár ulic dál a jdeme do Parfumerie Palace. To je něco obdobného jako papyrová galerie s tím rozdílem, že zde prodávají esence na výrobu parfémů a samotné parfémy. Esencí ve velkých skleněných lahvích tu měli opravdu mnoho. Odhadem několik set. ( Egypt je největší vývozce esencí na světě - 90 procent ) Dostali jsme ochutnávky v podobě ťuknutí uzávěrem s příslušnou esencí na ruku. Jaké to přesně byly si bohužel nepamatuji. Většina z nich ale voněla pěkně. Kdo si koupil esenci s sebou, mohl si její obsah po naředění 100 procentnim lihem desetinásobně zvětšit. A to se myslím vyplatí :-).

Flakonky plné vůní
Všichni čmuchají jak ohaři

Káhira - bazar Chán el Chalíli

Z voňavé parfumerie jsme zamířili přes Nil k největšímu bazaru Káhiry, Egypta a dokonce celé Afriky Chán el Chalíli.

Počkejte... máme úplně vše

Přijeli jsme na extrémně rušné náměstí před druhou nejstarší univerzitu světa Al Azhar, kterou navštěvuje 120 000 studentů a vyučuje zde 600 učitelů. Přes náměstí jsme se vydali do útrob bazaru. Máme ovšem bohužel velice málo času a tak naše prohlídka byla pouze zběžná. I přesto se nám zde velice líbilo. Bazar se rozprostírá v ulicích mezi domy a je opravdu obrovský. Dokonce tak, že když jsme z něho odjížděli viděli jsme ho táhnout se několik kilometrů dál od místa, kde jsme ho navštívili. A to určitě šel i do bočních ulic. Na trhu stejně jako na všech ostatních kde jsme nakupovali byl obrovský mumraj. Tisíce lidí tlačících se sem a tam, jako na mraveništi v lese. Vše zdánlivě bez řádu (jako u mravenců :-). Prohlížíme si vše co se dá za takový úsek času který máme k dispozici stihnout.

Největší bazar Afriky

Večeře, sprcha a 1000 kilometrů

Vracíme se zpět na náměstí a odjíždíme do hotelu na večeři. Naplníme si pupíčky lahodnou krmí a chystáme se na cestu k nádraží. Odtud máme odjet vlakem ve 22.00 do Asuánu vzdáleného 1000 kilometrů směrem na jih. Vlak opravdu přijíždí, dokonce poměrně přesně ( 20. minut zpoždění ). Trochu shonu než se všichni rovnoměrně rozejdou a vstoupí do svých kupé. Jedeme první třídou a ta je srovnatelná, řekl bych s naší v Čechách. Jeden, vlastně dva rozdíly tu přeci jsou. Za prvé, v kupé stejně jako v celém vlaku nejdou stahovat okna, nemají prostě kliky. Za druhé, je přítomna klimatizace a ta opravdu funguje. Já to sice nepostřehl, jiní si ovšem stěžovali, že kolem půlnoci byla zima převeliká. Také docela zajímavá záležitost, kupé nemá dveře. Ne že by je někdo ukradl na zdi nejsou ani panty, ale prostě je nemá. Jak se nám později dostalo poučení od Mohameda, není to spací vůz. Vyrážíme na dlouhou noční cestu do vzdáleného Asuánu.

8.den - Asuán | Nahoru

6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "http://www.exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Autor: Michal Houska


Menu


TOPlist