Cestopis


El Gouna

12. Den. 2. Březen 2004


6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Druhý den ráno probíhá prohlídka pokoje ve kterém jsme ubytováni. Pokoj byl věru exkluzivního rázu a jak později někdo poznamenal, byl větší než jeho byt.

Krásný pokojík v Mövenpicku

Pláž hlídaná krabem

Z pokoje vyrážíme projít se po areálu hotelu. Vzali jsme si s sebou mapku, která nám později, když jsme zabloudili byla stejně k ničemu. U moře jsme přistihli kraba u břehu, jak drandil po mořském dně. Kačka před ním vytvářela vlnky, až na ni nakonec vystartoval s nataženým klepítkem, hájící si své území. Dále jsme navštívili množství cestiček lemovaných krásně kvetoucími květinami, menší parčíky, lávky přes umělé ( mořské ) kanály a zálivy obklopující celý hotel. Po půlhodince motání a hledání kdeže je náš pokoj, jsme nakonec dorazili správně.

Parčík pod recepcí

Letadlo stávkuje. Důvod k oslavě

Správně měl po obědě následovat odjezd na letiště s odletem do Prahy, ale jak nám naše průvodkyně sdělila, kvůli poruše letadla na Ruzyni se let odkládá o několik hodin. Bylo ovšem jak je zvykem potřeba dopoledne opustit pokoje. Tak jsme také učinili a čekali na recepci přibližně hodinu na info, ohledně odletu. Delegátka všem předala čerstvou informaci, že let se odkládá na noc, možná i ráno. Tj. zpoždění až 24. hodin. Většinu lidí asi moc nepotěšila, nám to ale po zhodnocení situace a tudíž zjištění, že zůstáváme o den déle, vůbec nevadilo. Po chvilce papírování jsme dostali nazpět i náš pokoj.

K moři letíme jako vítr

Po návratu do pokoje se převlékáme do plavek a kvačíme bosou nohou na pláž. V plavkách letíme k moři jako vítr. Po příletu na pláž zjišťujeme, že zdejší pláž je vcelku zvláštní tím, že je možnost jít do moře třeba 200 metrů od břehu a pořád máte vodu po kolena. Sice mezitím jsou občas úseky kde je vody více, ale celkově je na místech kde jsme byli, moře mělké. Jak je zde mořská hladina nízká, tak je také neuvěřitelně prohřátá od sluníčka a je to balada si v něm zaplavat.

Korálový útes, který strčí Giftun do kapsy

Já jsem po nějaké době objevil korálový útes tak překrásný, že celý Giftun strčí do kapsy. Jestli je to tím, že hotel stojí teprve několik let, tekže lidé ho nestačili olámat, nebo tím jak je vcelku daleko od břehu, na tom nezáleží. Podstatné je, že jsme si opravdu splnili sen o korálovém útesu. Co jsme zde viděli naprosto předčilo mé očekávání.

Dokonale upravená pláž

Nepřeberné množství podvodních pokladů

Hejna barevných rybek prohánějících se kolem nás, mořští černí ježci s dlouhými ostny 50 centimetrů, malé i velké barevné korály, několika metrová skála porostlá souvisle oranžovými svítivími korály, různorodé druhy sasanek, ohybající svá pružná ramena v mořském proudu a v nich schovávající se rybky. Prostě vše, co člověk čeká od korálového útesu. Je to jako když se ocitnete v úplně jiném světě, kam krásně prosvítá světlo z hladiny v mihotajících se paprscích slunce. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v Egyptě. Po důkladném nasolení našich tělíček a nabažení se nádherou, kterou korálové útesy nabízejí, jsme doplavali ke břehu a šli do svých komnat.

Fenomenální tanečník v sukni

Následovala velice vydatná večeře a po odchodu z restaurace zjištění, že započalo představení orientálních tanců. Všechna vystoupení byla pěkná a zajímavá, ale naprosto fenomenální byl chlapík, který byl oblečený do několika barevných vrstvených sukní a různě je při pěkné stylové hudbě přeskládával nad sebe, pod sebe, přes sebe. Při tom se, ale bez přestávky pět minut točil a na konci se normálně zastavil a bez jediního klopýtnutí odešel.

Výborný tanec, opravdu nás potěšil

Veřejný rej a dvouhodinový spánek

Po skončení ukázek přímo od profi tanečníků se mohli zapojit i lidé, ale to bychom si my netroufli :-). Kolem desáté hodiny večerní jsme se pomalu odebrali do pokoje, kde jsme na necelé dvě hodiny usnuli. Ve 23.50 hod., už nás budili telefonem z recepce. V 01.00 byl odjezd na letiště.

Podcenění komunikačních schopností

Ještě před odjezdem se samozřejmě měla zaplatit útrata, pokud někdo něco snědl na pokojích z baru. My jsme sezobli několik chipsů a vypili Mirindy. Chystal jsem se nechat si vyjet účet, ale přecenil jsem své anglické komunikační schopnosti a místo účtu, mi přinesli v půl jedné ráno na podnosu mirindu s ledem a skleničkami :-). Musel jsem poprosit ochotného človíčka od nás, aby jim řekl, že nechci pití, ale účet. Pomohl mi.

Poslední detail před odletem

Odjeli jsme na letiště a nechali si odbavit zavazadla. Vyplnili výstupní karty z Egypta a přesunuli se do odletové haly. Odlet byl naplánovaný na 03.00, ale jak se nám stalo zvykem, letěli jsme o hodinu později. Čas jsme využili okouknutím nabídky v odletové hale. Kniha, o které píši výše s foliemi, jak to v Egyptě vypadalo dříve a dnes, se dá zakoupit i zde. A dokonce levněji než u "státních cen" u posvátného jezera v Karnaku. Sice na knize byla etiketa s cenou na kterou už nám peníze nestačily, ale vytáhl jsem z kapsy všechny zbytky EL. a USD., co jsem u sebe měl a knihu nám dal obchodník se slevou. Po kupu už nám během chvilky letělo letadlo. Nechali jsme letištní busík, aby nás odvezl k letadlu a v pořádku jsme odlétli ze země egyptské.

Sbohem Egypte

Let probíhal Boeingem 737-800, ve kterém jsou nad hlavami umístěny LCD displeje s informacemi o letu. Venkovní teplota v letové hladině 11 500 metrů byla -55 stupňů Celsia a rychlost letu 850 km/h. Po čtyřech hodinách následovalo přistání na Ruzyni, kde sněžilo, bylo mínus a vůbec "fuj" počasí oproti Egyptu, kde teploty v průměru šplhaly na 30 stupňů Celsia a obloha byla jasná, jak jinak. V Egyptě je totiž snad pořád krásně. Může za to počasí a veselí a příjemní lidé. Pro toho, kdo má rád alespoň trochu exotičtější místa na poznávání, či dovolenou u moře, je myslím si Egypt tím pravým. Už se těšíme až se tam znovu vrátíme. Kdy to je zatím ve hvězdách...

zpět na předmluvu | Nahoru

6.9. 2006 - Vstupte na web s exotikou "http://www.exotickecestovani.cz" odkud je i tento cestopis.

Autor: Michal Houska


Menu


TOPlist